Líbí se mi, jak je to napsané, ráda jsem si to přečetla. Na STOBu se mi líbí hlavně to, že se nevnucuje s nějak přesně stanovenou dietou, ale dává návod, jak a co jíst, odpovědnost je pak na každém z nás. Není to o dietě, ale o změně stravovacích návyků, pak by nám to mělo zůstat napořád... Tvrdším, že naše tělo je stejné jako auto, když mu dáme správnou stravu, tak funguje dobře, stejně jako auto, do kterého tankujeme tu správnou PHM, když ovšem do nafťáku natankujeme benzín nebo nalijeme vodu, začnou se dít špatné věci... Držím pěsti, ať se nám vše podaří dle přání! A hlavně ať nám to vydrží! (Tak nevím, jak jsem se dostalak BMI 28,7...)

Nechtěla jsem kazit euforickou náladu počátečného hubnutí na STOBu, navíc když vidím že ses registrovala včera, ale koukám že už mně pár lidí předběhlo,což jim ale nemůžu vyčítat, když mají pravdu... na druhozu stranu ale budeš vědět, co čeho jdeš. Je dobré si ale hned na začátku uvědomit, že STOB není samospásný a i po ukončení hubnutí si udržení váhy vyžaduje sebedisciplínu a víceméně určitý stupeň odepírání a nepřežírání do konce života. Tím nemyslím hladovění, ale prostě pokud to chceš udržet, tak už se nebudeš moct nikdy cpát vším možným jako dříve. Po určité době se sebeúspěšnější hubnutí zastaví ať se snažíš sebevíc, a proto se dostavují různé pocity selhání a zbytečnosti lidské existence, hokusy pokusy s různým příjmem, výdajem, s ketozou, atkinsonem, sach.vlnami a bůhvíčím ještě. Je to naprosto v pořádku a člověk prostě zkouší co mu sedne a jak hubnutí opětovně nastartovat a získat ztracenou motivaci. Asi každý se shodneme, že se nám nejlépe hublo v prvním cyklu. Člověk se doví něco nového, vzrušujícího, překope od základu svůj jídelníček a ejhle-ono to funguje, šíří euforickou náladu dál, přitáhne tady i známé a prostě glorifikace tohodle systému pokračuje. Začíná se tady s nízkým příjmem-+/- 5-6tis kJ, což není málo pro ženu, která byla jako kancelářská krysa zvyklá přežívat na jogurtech, salátech a jablku . Pro normálního člověka, který si zvyknul dát 3-5 knedlíků k masu nebo klidně 2 pořádné krajíce chleba ke snídani, je to trošku šok, ale žaludek se ztáhne a nadsazené množství bílkovin se postará o to, abys neměla hlad. Víš ono se snadno říká, že stačí pořádně jíst a cvičit a budeš hubnout, ale každý jsme jiní a funguje na nás něco jiného. Taky režim STOBu nemusí vyhovovat každému i když je nesporné, že je postaven na zdravých a racionálních základech. Hladovět je blbost, ale dlouhodobě udržovat příjem na hranici bazálu taky není zrovna labůžo, ale ona ubývající kila to většinou převáží. Já ti přeju, aby se ti hublo tady skvělě, abys neměla hlad ani zbytečné chutě, a hlavně aby ti dobrá nálada a optimismus vydrželi co nejdéle. A hlavně: pokud i nebudeš dodržovat vše na 100%, budeš ujíždět každý víkend, nebo se ti stane že si týden necvičila, důležité je že sis uvědomila, kde děláš chybu a jak ji napravit. A taky život není jen o zelených semaforcích a ubývajícím % tuku na váze, to je asi to nejdůležitější, mluvím z vlastní zkušenosti...z nižšího čísla na váze se sice budeš chvíli těšit, ale ono se vždycky najde, co tě bude na tvém těle štvát. Takže se měj hlavně ráda (i vzhledem k tomu, čím sis prošla)a prostě si celé to hubnutí moc nepřipouštěj k tělu, nestojí to za to!

Libuško, nehladovím, ale čím dál častěji mě přepadají myšlenky začít!

Ale Anetko, ty snad nehladovíš úplně, ne? Snad máš jen snížený příjem na nějaké minimum.

já vím, tohle všechno vím, ale je to tak zoufale demotivační, když se nic neděje :(

burianek : vím, že hladovění se zdá jako snadný způsob , ale není... hladovíš, krásně hubneš, ale jakmile něco málo sníš tak zase přibereš. nepomůže to, Zpomalí ti to metabolismus a pak budeš tloustnout i z jídla ze kterého bys neměla.... Důležité je hubnout na centimetry ne na kila. když totiž začneš hubnout na kila hladověním, způsobí to jen to, že zhubneš vodu a svaly. Tuk ti zůstane pořád a postava bude beztvará. Budeš celkově bez energie a bez kondice ....

Držím ti palce. Máš zdravý rozum a dobře jsi pochopila, co je pro tebe nejlepší. V tomhle věku se to cení dvojnásob. Koukám, že máme želvičky nastartovány nastejno, tak hurá do toho!

je fajn, že to máš tak poskládané v hlavě, ať se ti daří! hubnutí není o hladovění, to je fakt a taky princip stobu. Moje zkušenost je taková, že myslím tak nějak automaticky nejím moc, spíš zlatou střední cestu, a stejně tak v příjmu rychlých sachrů a tuků, které ale vědomě koriguju. pro někoho je to hladovění, pro jiného přejídání, ale asi tenhle styl mému tělu sedí, váhu drží. Stob je fajn na zažití principů a skladby jídla.

Sice jsi napsala pravdu, akorát na mě už zdravá strava a pohyb nezabírá. Nezabírá nic, co dělám, tak mě čím dál častěji přepadají myšlenky nejíst. Ono je to dost otravný, když se víc jak rok snažíš (od října 2011) a nic. Potřebuju aspoň trochu vidět posun, abych úplně nepropadla depresi. V takový chvíli na budoucnost nemyslíš, prostě jen potřebuješ vidět výsledek, kterej tě podpoří ve tvojí další snaze, která už ale zase může být založená na zdravé stravě a pohybu.

Držím ti pěsti :-)

Děkuji za tvůj blog. A vítej tu mezi námi! Je strašně málo lidí, co si to dokážou uvědomit včas...tobě se to ale povedlo! ;) sama víš, že takhle už nikdy! Tady na Stobu se ti určitě povede dál dolů přebytečná kila, a to zdravým způsobem! :) tak hodně štěstí! ;)

Naprosto s tebou souhlasím, nikdy jsem nehladověla, protože na to prostě nemám nervy, ale měla jsem na intru pár kamarádek, co to s jídlem měly všelijak, už tenkrát jsem ale tušila, že to nemůže být správně. Utvrdilo mě o tom i moje následné vzdělání v oblasti výživy. Bohužel se zdravý životní styl na školy dostává jenom řídce a nic moc se tam nedozvíte, teda spoň u nás to tak bylo, třeba s tím někdo konečně něco udělá, protože základy správné výživy by se měly učit všichni a upřímně, málokdo to vidí doma.

To, co jsi napsala je svatá pravda.

když jsem byla mladá, hubla jsem hladovkou bez problémů a bez problémů jsem udržovala váhu nízkým příjmem a dostatkem pohybu. na prahu čtyřicítky a po dvou dětech už hladovka nezabírá, správná strava nezabírá ani pohyb nezabírá. kdo ví, třeba je to těmi hladovkami v mládí. třeba - a to si myslím - jednoduše genetickým nastavením, které má každý jiné a někdo holt má sklon přibírat.

Nejde to bohužel jinak, než zdravě jíst a pravidelně se hýbat. :) Já naštěstí s hladověním nemusela nikdy bojovat, mě je špatně, když nejím. V jednu chvíli jsem razantně sice snížila příjem, ale pro prostudování několika stránek jsem ho zase navýšila. Chjo, kéž bych si po prvním zhubnutí zachovala to cvičení a zdravou stravu, nemusela bych to hubnout znovu, chjo.
Jsem ráda, že jsi přišla na to, že tudy cesta nevede. Hodně štěstí :)

Ahoj, jsem ráda žes na to přišla relativně brzo, někomu to trvá dýl a stojí ho to zdraví....tady jseš na nejlepším místě jak zhubnout zdravě a hlavně si to udržet. Puberta je v tomhle smyslu jak popisuješ pro holku dost zatěžkávající zkouškou, hlavně když si myslí že potřebuje zhubnout a bůhvíco.... taky jsem si vyzkoušela spoustu věci, i když PPP se u mně nikdy nerozvinula...ale o vegetariánství, tukožroutské polívce a 2l vody s citronem na celý den ve škole bych mohla vyprávět....a není to o tom, kolik vážíš...je to jen a pouze v tvé hlavě a snaze se zalíbit okolí a tzv. zapadnout nebo co...Jo a taky jsem alergická na slovní spojení "tak nežer". Všem těm co si myslí že pro hubnutí stačí "malý dvor a dlouhej bič" nebo jak se to říká, aneb nejíst a hodně cvičit, bych to naordinovala alespoň na týden, aby věděli, co to obnáší...pak by se neposmívali. Jsem ráda žes na tohle všechno získala zdravý názor a budu ti moc fandit, ať se ti tady povede dosáhnout své vysněné váhy :)

Vítej. Zdravím za mužskou (málo početnou) část zdejší populace. V hlavě to máš, zdá se, uspořádáno, a tak věřím, ýe s přiměřenou dávkou trpělivosti se ti podaří cíl splnit.

Myslela jsem samozřejmě na rozdíl od ostatních .....

Rozhodně máš pravdu, ale pravda je i to, že na tohle si většinou musí každý přijít sám....Taky jsem si prošla všemi možnými obdobími - hladověním, dělenou stravou, zelnou dietou, grepovou dietou,proteinovou dietou atd....lecos funguje jen pro tu chvíli, ale váha se pak vrátí dvojnásobně zpět.Teď už taky razím heslo ,,pomalu a zdravě, ale jistě" a zaměřuju se víc na asertivitu a umění odmítnout, nekoupit si a dobrot si dát jen ďobek od ostatních.